Historie

Historie Lhoty Netřeby u Dobrušky

(chronologicky seřazeno od založení vesnice)

12. - 13. stol.

založena vesnice Lhota Netřeba hodně malá ves
má podobu trojůhelníku s domy hodně vzdáleny od sebe
Lhota Netřeba i Škutina jsou osady

12. století

v této době se začínají do podhůří Orlických hor pronikat první „průzkumníci“ - nebyli to ještě sedláci s rodinami, ale spíše šlechtou vyslaní „zástupci“, kteří vytipovávali vhodná místa u potoků, kde by se dalo hospodařit
v této době se formuje název lokality a začíná se zde občasně těžit dřevo
ve 12. století neexistovala vesnice Netřeba tak, jak ji známe oblast byla součástí tzv. pohraničního hvozdu – to bylo široké, neobydlené pásmo lesů, které sloužilo jako přirozená obranná bariéra českého knížectví před vpády zvenčí
jediným lidským zásahem v 12. století v této oblasti byly malé strážní body (předchůdci tvrzí), které měly hlídat průsmyky do hor
pokud někdo v této oblasti v 12. století skutečně „přebýval“, byli to lidé, které historici nazývají „strážci stezek“ nebo „královští služebníci“

13. století

toto je fáze, kdy se z lokality stává skutečná vesnice - dochází k vyměření lánů, příchodu stálých obyvatel (kolonistů), stavbě prvních roubených domů a oficiálnímu „zápisu“ do listin panství

1250 – 1280

do Netřeby přicházejí osadníci na základě pozvání držitele panství (lokátora)
Netřeba tehdy nebyla vesnicí v moderním smyslu, ale drsnou pracovní osadou
Netřeba vznikla jako tzv. lhota
v kolonizačním procesu 13. století to znamenalo, že vrchnost (v tomto případě páni z Dobrušky nebo jiný držitel panství) pozvala osadníky, aby si v zalesněném údolí podhůří Orlických hor vymýtili půdu
Lhůta → Lhota: osadníci dostali „lhůtu“ (obvykle 12 - 20 let), během které byli osvobozeni od placení daní a dávek, aby měli čas vykácet lesy, postavit si obydlí a připravit pole k obdělávání
prvními obyvateli byli kolonisté – často mladší synové sedláků z vnitrozemí, kteří neměli nárok na dědictví po otci, nebo lidé z okolí Dobrušky, kteří hledali novou obživu na „svobodné“ půdě
Netřeba byla založena jako lesní lánová ves - domy byly řazeny podél cesty (či potoka) a za každým domem se táhl úzký, dlouhý pás pole (lán), který sahal hluboko do lesa
prvním „obyvatelem“ byl lokátor (často šafář nebo zkušený sedlák) - byl zodpovědný za rozměření lánů a rozdělení půdy mezi osadníky - právě on se stal prvním rychtářem a jeho usedlost (rychtářský grunt) bývala největší a nejlépe umístěn
v polovině 13. století byla Netřeba jedním velkým staveništěm - slyšeli byste zde neustálé sekání stromů, pálení klestí a tesání trámů pro roubené domy
Zlatý potok: potok, který vsí protéká, byl v té době hlavním zdrojem obživy a energie
ve 13. století se u něj budovaly první primitivní dřevěné „stoupy“ (nástroje na drcení obilí nebo zpracování vláken), což byl předstupeň k pozdějším mlýnům
Křesťanizace: i když vesnice byla malá, v polovině 13. století byla duchovně spravována z fary v Dobrušce nebo později z nově vznikající farnosti v Podbřezí - založení vsi bylo vždy spojeno s vybudováním dřevěného kříže na návsi, který byl středobodem osady

1325

ačkoliv je Netřeba v listinách často uváděna pod svým názvem, v roce 1325 je v darovací listině jednoho z pánů z Dobrušky (tehdejších držitelů kraje) zmíněna ves jako „Lhota“

1348

v tomto roce je zaznamenán soudní spor mezi Staňkem z Netřeby a sousedním držitelem statku ze vsi Podbřezí ohledně práva na „volné pastviště“ při Zlatém potoce
Staněk se dovolával práva „starého užívání“, což naznačuje, že jeho rodina v Netřebě hospodařila již na začátku 14. století
tento spor je unikátní tím, že se v něm poprvé objevuje zmínka o společném využívání vody z potoka pro napájení dobytka

1350

Netřeba poprvé písemně doložena v soupisu farností a vsí náležejících pod děkanát dobrušský
záznam uvádí ves jako součást panství, které bylo v té době v držení šlechtického rodu z Dobrušky
Zápis je důležitý, protože potvrzuje, že v polovině 14. století byla Netřeba již plně funkční vesnicí s povinností platit církevní desátky

1362

zápis v zemských deskách (Majetkový převod) - při převodu majetku v okolí Dobrušky je zmíněna Netřeba v souvislosti s „hospodářstvím u potoka“ (Zlatého potoka)
v tomto zápise je jako držitel svobodného dvorce uveden Beneš z Netřeby
jde o vůbec nejstarší zaznamenané jméno člověka, který se identifikoval podle názvu této vesnice
Beneš byl pravděpodobně lokálním vladykou nebo bohatým sedlákem, který měl právo na vlastní dvůr

1375

nákaza a úmrtnost - v účetních knihách dobrušského děkanátu je pro rok 1375 uveden záznam o „poklesu výnosů z Netřeby z důvodu morové nákazy, která postihla čeleď“
to ukazuje, že ani tato odlehlá podorlická vesnice nebyla ušetřena tehdejších epidemií
v tomto roce je v záznamech zapsáno jméno Václav, syn rychtářův, který pravděpodobně převzal správu vsi po svém otci poté, co obecní rada přišla o několik členů právě v důsledku této nákazy

1384

soupis výnosů panství - v účetních knihách tehdejšího panství z roku 1384 je Netřeba uvedena jako ves, která dodávala na panský stůl „med a zvěřinu“
je to unikátní záznam, protože ukazuje, že v Netřebě se v 14. století neřešila jen zemědělská orba, ale i aktivní využívání okolních lesů, které k obci přiléhaly

1392

povolení k těžbě dřeva - páni z Dobrušky vydali v roce 1392 listinu, kterou povolovalo hospodářům z Netřeby těžit dřevo v panských lesích pro „opravu domů a stavbu ohrazení“
tato listina jmenuje jako zástupce vsi Jana, syna Benešova
je to zajímavé spojení – Jan byl synem Beneše z Netřeby (z roku 1362). Toto potvrzuje, že rod Benešův si udržel vliv v obci po celou druhou polovinu 14. století

1395

sepsány paměti celého opočenska
v roce 1395 drželi opočenské panství páni z Dobrušky a z Opočna (především rod Mutinův a jeho synů, jako byl např. Sezema z Opočna)
tito šlechtici, kteří se v té době pohybovali v blízkosti krále Václava IV. a zastávali vysoké zemské úřady, potřebovali ke správě svých majetků vlastní administrativu
byli to profesionální písaři, často duchovního stavu (kaplani nebo notáři), kteří působili v kanceláři šlechtice
vedli pozemkové knihy, urbáře (seznamy příjmů a poddaných) a sepisovali smlouvy
místní duchovenstvo - v době před rokem 1400 byla gramotnost téměř výhradně v rukou církve - je velmi pravděpodobné, že pokud vznikl nějaký ucelený písemný záznam o regionu, stalo se tak z iniciativy nebo pod patronací lokálního kněze
páni z Dobrušky a z Opočna osobně Šlechticové sami (např. v té době působící Štěpán z Opočna, který byl významným dvořanem Václava IV.) - sice většinou sami psali jen málokdy (měli na to písaře), ale byli iniciátory

Jak vypadal život v Netřebě ve 14. století:

vesnice se skládala z několika dřevěných usedlostí seskupených kolem návsi
domy byly stavěny technikou „na srub“ (roubení), s jednou hlavní obytnou místností, kde se topilo v otevřeném ohništi uprostřed (kouř odcházel dírou ve střeše, tzv. „dýmná jizba“)
obec vedl „rychtář“, kterého dosazovala vrchnost
rychtář měl na starosti výběr daní a řešení drobných sousedských sporů
v Netřebě tuto funkci v roce 1370 vykonával hospodář jménem Staněk
obyvatelé Netřeby byli v 14. století poddanými šlechty, která sídlila na tvrzi v Dobrušce
museli vykonávat tzv. „robotní povinnosti“, které v tomto století spočívaly zejména v pomoci při senoseči a při opravách cest, které vedly od hor směrem k městu

1422

zápis v pamětní knize - v souvislosti s pohyby vojsk během husitských válek v Podorlicku je zmíněna Netřeba jako místo, které bylo „vypáleno a pusto“
v tomto záznamu je jako „plátce škod“ (člověk, který musel z obrovské bídy odvádět poplatky na obnovu) uveden Petr z Netřeby - jde o jedno z nejstarších doložených jmen vsi – Petr byl pravděpodobně rychtářem nebo nejvýznamnějším hospodářem vsi

1430 – 1440

Období po husitských válkách

po průchodech husitských vojsk východními Čechami byla Netřeba, stejně jako mnohé okolní vsi, dočasně „pustá“
v pramenech z roku 1435 je zmíněna jako obec, kde „rolníci z města Dobrušky“ obhospodařovali opuštěné lány, dokud se původní rodiny (jako Čtvrtečkovi) nevrátily na své statky
byla to doba přežívání, kdy se vesničané sdružovali do větších obranných celků, aby čelili dozvukům konfliktů

1452

správa majetku (Páni z Častolovic)

v archivech panství Skalka, pod které Netřeba spadala, je pro rok 1452 zaznamenán spor o hranice lesa mezi obcí Netřeba a sousední Lhotou
v listině jsou jako svědci uvedeni „kmotři z Netřeby“, což byla tehdejší obdoba vesnické rady

Jmenovitě jsou zde uvedeni:

Pavel, řečený „Starý“ - představený vsi
Mikuláš z Netřeby - hospodář, který vlastnil „dvorec u Zlatého potoka“

1458

zápis v zemských deskách (majetková transakce)

při převodu části panství Skalka na nové držitele je v soupisu „poddaných a jejich povinností“ uvedeno jméno Jan Šolc
zápis specifikuje, že Jan Šolc drží „půl lánu půdy“ (zemědělská jednotka) a je povinen dodávat panstvu „plátno k oděvu“

1475

rozvoj zemědělství a zakládání rybníků

v této době se v regionu začalo s intenzivnějším rybničním hospodařením
v Netřebě v roce 1475 je doložen vznik malého obecního rybníka (dnes již zaniklého), který měl sloužit jako zásobárna vody pro dobytek v době sucha
při této příležitosti je v registru zapsán Jakub z Netřeby, který byl pověřen „dozorem nad hrází“

1481

soudní zápis (městská kniha Dobrušky)

sedlák z Netřeby jménem Martin Čtvrtečka se v Dobrušce soudil o hranice pozemku se sousedem
zápis uvádí, že jeho rodina „na gruntu sedí od paměti předků“
to nám dává unikátní informaci: Čtvrtečkovi v Netřebě hospodařili již v 14. století (v době Karla IV.)

1544

zápis v zemských deskách

v tomto roce proběhlo dělení majetku panství Skalka, pod které Netřeba patřila
v zápisech jsou zmíněni svobodní sedláci v Netřebě, mezi nimiž figuruje jméno Václav Čtvrtečka
je to jeden z nejstarších doložených záznamů, kde je jméno Čtvrtečka spojeno s konkrétní půdou v Netřebě

1562

registra desátků

v církevních registrech farnosti Podbřezí je pro rok 1562 uveden Jakub Šolc z Netřeby
je veden jako plátce desátků (povinných odvodů obilí a lnu církvi)
záznam potvrzuje, že jeho hospodářství bylo v polovině 16. století aktivně využíváno

1578

urbář panství Skalka

v urbáři (soupis povinností poddaných) jsou pro obec Netřebu evidováni hospodáři, kteří měli povinnost roboty na panském dvoře
mezi nimi je uveden Jan Hanyk
urbář uvádí, že jeho usedlost byla „starodávná“, což naznačuje, že rodina v obci hospodařila již v první polovině 16. století

1591

pozemková transakce

v listinách skaleckého panství je doložen prodej hospodářství, které držel Martin Morávek
zápis obsahuje informaci o výměře polí a povinnosti odvádět lněné přádlo, což v 16. století tvořilo základní surovinu pro tehdejší plátenictví

daňový systém

tyto rodiny (Čtvrtečkovi, Šolcovi, Hanykovi, Morávkovi) byly v 16. století tzv. poddanými sedláky, kteří měli sice dědičné právo na půdu, ale byli zatíženi „robotou“ a naturálními daněmi (obilí, vejce, slepice, len)

1597

Netřeba prodaná Mladotům

1648

důsledky války

Třicetiletá válka (1618 - 1648) drasticky zasáhla celé Podorlicko
mnoho usedlostí v Netřebě bylo po válce „pustých“ (neobydlených), což je klíčový údaj, který v té době evidovala Berní rula (1654)
ta sloužila jako soupis daňových poplatníků krátce po válce a identifikovala ty, kteří válku přežili a byli schopni znovu hospodařit

1654

Jiří Čtvrtečka uváděn jako držitel gruntu
je to nejstarší písemně doložený výskyt rodu Čtvrtečků v této lokalitě evidovaný v Berní Rule, kteří zde zůstali po generace

1650

stavební ruch

kolem roku 1650 byl obnoven lhotecký poplužní dvůr (v těsné blízkosti Netřeby), což ovlivnilo život v obou vsích
práce na takovém dvoře byla pro místní sedláky a poddané povinností (robota)

1670

správní příslušnost

Netřeba byla v 17. století součástí skaleckého panství
toto panství bylo v roce 1670 rozděleno mezi čtyři syny Jana Mladoty ze Solopysk, což vedlo k administrativnímu rozdrobení majetku, který dříve tvořil celek

1694

Netřebu prodali Mladotové Kolovratům
na robotu chodili za Netřeby na Ostrov

1721

koupil na Netřebě Jan Čuda od Martina Dojivy chalupu

1742

v matrikách je zaznamenána svatba Jana Hovorky z Netřeby
toto jméno se v obci vyskytuje kontinuálně, což potvrzuje, že rodina Hovorkova byla v Netřebě usazena nejméně od počátku 18. století

1745

Matěj Čtvrtečka - záznam o sňatku v Netřebě (člen rodu Čtvrtečků)

1752

Václav Šolc - narození dítěte
záznam o křtu v Netřebě, potvrzuje aktivní hospodaření

1757

Tereziánský katastr

rozsáhlý celostátní soupis půdy a obyvatel, který nařídila císařovna Marie Terezie
účelem bylo spravedlivější vyměření daní
komisaři tehdy obcházeli každou vesnici (včetně Netřeby) a zapisovali majitele jednotlivých „gruntů“ (usedlostí), jejich rozsah a výnosnost
v polovině 18. století byla Netřeba malou, ale stabilní vesnicí, kde hospodařilo několik klíčových rodin

podle tehdejších zápisů to byli:

Matěj Čtvrtečka - hospodář, který držel jeden ze svobodných gruntů v obci
Václav Šolc - majitel usedlosti, která byla v katastru vedena jako zemědělsky soběstačná
Jiří Hanyk - držitel hospodářství, jehož rodina byla v obci evidována jako jedna z nejstarších
Jakub Morávek - hospodář, který obhospodařoval pole patřící k číslu popisnému, jež se v rodině Morávkových dědilo po generace

1765

v záznamech farnosti je uveden zápis o narození dítěte v rodině Šolcových
tento záznam dokládá, že Šolcovi byli v obci aktivní i v druhé polovině 18. století

1781

Patent o zrušení nevolnictví

toto období přineslo změny v evidenci obyvatel
v tomto roce jsou v Netřebě evidováni jak „sedláci“ (majitelé gruntů), tak tzv. „podruzi“ (lidé bez vlastního gruntu, často příbuzní sedláků), kteří v Netřebě bydleli v nájmu u výše uvedených rodin

1800

po tomto roce byla postavena většina chalup když zámek a dvůr Skalka byl prodán k panství Opočno
v tomto období se uskutečnil prodej pozemku pro stavební města
stavěly se dělnické domky byly to většinou světnice ze dřeva a chlívek pro kozu nebo krávu
ve větších staveních byl tkalcovský stav

1831

k Netřebě Rychnovské přibylo 12 chalup když ještě nebyla obec Spáleniště
tak ta část Netřeby patřila k části Kamenice

1834

od tohoto roku obývá svůj dům rodina Markova Netřeba čítala 32 čísel domovních
většinou menších chalup celá Netřeba patřila ke Sboru skalickému (panství)

1838

Václav Šolc (č.p. 9) - v tomto roce je v pozemkových knihách veden jako samostatný hospodář
jeho usedlost byla v té době jedním z pilířů obce

1840

rodiny byly v polovině 19. století, konkrétně v letech 1840 – 1860, přímo propojeny s dodavatelským řetězcem lněného plátna

1848

Jan Čtvrtečka (č.p. 2) - v období zrušení poddanství je evidován jako majitel gruntu
rodina Čtvrtečků v tomto roce aktivně spravovala své hospodářství, které zahrnovalo i tkalcovské vybavení využívané v zimním období

1850

Lhota Netřeba I.

(osada Škutina)

tato obec není dle zvyku soustředěnou vesnicí, nýbrž její usedlosti jsou různě od sebe roztroušeny
od obce Dobré až po Skalku
obyvatel mají tyto spojené obce 320 a domovních čísel 79
pošta a nádraží jsou v Dobrušce
četnické stanice pro část obce jsou v Bílém Újezdě a pro druhou část v Dobrém
starostou obce je František Melichar
hasičský sbor v Bílém Újezdě má 22 členů, velitel František Moravec a cvičitel Josef Pol
katastr měří 247 ha, z toho je 177 ha polí, 37,5 ha luk a zahrad, 15 ha lesů, 54 arů rybníky
meliorace (umělé odvodňování polí, luk) zde není
se zdarem se pěstují obilniny a brambory

letošní osev katastru:

→ pšenice 20 ha

→ žita 36 ha

→ ječmene 25 ha

→ ovsa 22 ha

→ směsky 8 ha

→ krmné řepy 8 ha

→ jetele 30 ha

→ barmbor 22,5 ha

ovocné stromoví je dosti četné, dříve zde bývaly ovocné školky

dnešní stav dobytka:

→ hovězího 246

→ vepřů 371

→ koní 7

→ koz 77

v obci je honební výbor, jehož starostou je Jan Pohl
nájemcem je Jan Michl a honitbu provádí střelecký kroužek
v revíru jsou zajíci, koroptve, bažanti, králíci a něco srnčího
místní hostinec náleží Karlu Kašparovi a obchod Aloisi Zoumarovi

Lhota Netřeba II.

v osadě na Netřebě jest po jedné zvonici
školní děti jsou rozděleny dle polohy obce na docházku do škol na Skalku, do Domašína a do Dobrého
pole jsou zde většinou kolem stavení, takže žádná náves nikde nevznikla
parcelací se vykoupilo přes 100 ha půdy
zdejším rodákem na kterého jsou občané hrdí je František Netík, ředitel měšťanských škol v Dobrušce
aby se obec zvelebila je třeba vybudovat silnici k Dobrušce
elektrizaci a zavedení telefonu
vznik názvu obce Spáleniště dle pověsti sahá do dob husitských když husité obléhali hrad Náchod
upustili od toho a táhli zdejší krajinou do Klečkova
tehdy byli v těch místech samé husté lesy, kde se ukrývaly loupežnické bandy
v Dolním Spáleništi při úvoze byla prý krčma, ve které schytali husité několik loupežníků a po právu je smrtí potrestali
tehdejší krčmář se prý schoval do blízké duté lípy aby ušel smrti
po soudu husité krčmu zapálili, takže shořel velký kus lesa, takže vzniklo Spáleniště

1855

Josef Hovorka (č.p. 7) - v tomto roce jsou do matrik zaneseny záznamy o rodinných událostech (svatba v rodině), které potvrzují jeho postavení jako řádného hospodáře v obci

1862

František Morávek (č.p. 11) - záznamy o převodu nemovitosti v rámci rodiny potvrzují kontinuitu držení tohoto gruntu

1872

Soudní okres, obec, místo	Počet domů	Obyvatelstvo mužského pohlaví	Obyvatelstvo ženského pohlaví	Obyvatelstvo dohromady
Obec Lhota
Lhota	38	126	130	256
Masti	34	100	110	210
Netřeba	31	93	99	192
Polom	7	18	23	41
Skutina	5	14	14	28

1874

Antonín Hanyk (č.p. 5) - působil jako aktivní hospodář, který v tomto roce prováděl úpravy na svém stavení, což dokládají záznamy o stavebních povoleních v rámci tehdejšího okresu

1893

Seznam míst v království Českém

Autor

Česko Místodržitelství (1850-1918)

Název byl Lhota Masti

Lhota - 236 obyvatel, 40 domů
Masti - 181 obyvatel, 34 domů
Netřeba - 165 obyvatel, 31 domů
Polom - 38 obyvatel, 7 domů
Škutina - 31 obyvatel, 6 domů

1895

Lhota - 236 obyvatel, 40 domů
Netřeba - a 226 obyvatel a 30 domů
Horní Netřeba 16 domů a 85 obyvatel
Škutina má 15 obyvatel, 4 domy

(patří k farnosti doberské), celkem je tedy 562 obyvatel
obvyklá práce obyvatel byla, že chodili na Skalku ke dvorci do panských lesů
ve větších chalupách se ručně tkalcovalo, též se chodilo na bělidlo na Skalku a též do okresního lomu Masty

1896

byla prodaná stará škola a potom tam byla Myslivna, bydleli tam Fouskovi
tam, kde žijí dnes Vernerovi, čp. 23 bydlel hajný Skuček
ve Lhotě-Masti (u Dobrušky) byla volba obecního představenstva
za starostu byl zvolen již potřetí vážený pan František Hynek z Netřeby
za radní Josef Netík ze Lhoty a František Hanuš z Masti
ve výboru dále zasedají Josef Klimeš, Igor Krejčí, Josef Pašta st., Josef Pašta ml. č. 35, Antonín Poláček, z Netřeby: Karel Hynek, Josef Křepela, František Macháň a Josef Melichar

1903 - 1905

postavena silnice od Skalky, přes Netřebu do Dobrého
dříve se muselo jezdit přes prudký kopec
stará cesta se rozděluje na Netřebu II. a na Netřebu dolní

1905 - 1915

hodně se tkalcovalo

Roční zpráva c.k. gymnasia v Hradci Králové

Studenti ze Lhoty:

1909

III. třída - František Hynek, Lhota u Dobrušky (nar. 1.11.1894)

1910

Kalendář českých professorů na školní rok

Josef Štefan, Lhota Masti 81

Kalendář českých professorů na školní rok
1911

Ciryll Štefan, Lhota u Dobrušky 86
působil jako řídící učitel v tehdejší jednotřídní (později dvoutřídní) obecné škole v Podbřezí
v období počátku 20. století, kdy byl Cyrill Štefan v Podbřezí činný, byla škola centrem kulturního života obce
učitelé v té době nebyli jen pedagogy, ale často i hybateli místních spolků (např. Sokol, Čtenářská beseda nebo hospodářské spolky)

1912

občané Mastů se postarali o to, aby měli samostatnou obec
za přičinění lhoteckého starosty Felcmana jim to bylo povoleno
obec byla rozdělena na obec Masty Polom a na obec Lhota - Netřeba Škutina

Roční zpráva c.k. gymnasia v Hradci Králové
Studenti ze Lhoty:

1912

VI. třída - František Hynek, Lhota u Dobrušky (nar. 1.11.1894)

1913

noviny Venkov - denní zprávy:

— Změny v obvodu jednotlivých obcí v království Českém. Dle zprávy c. k. místodržitelství království Českého byly povoleny a uskutečněny v roce 1912 následující rozluky a tvoření nových obcí v následujících skupinách osad, v jedinou obec spojených: Obec Lbosín (okr. vlašimský) rozdělena ve dvě obce, Dalov a Lbosín; místní obec Veliká Buková (okr. křivoklátský) rozdělena na obec Velikou Bukovou (s osadami Velikou a Malou Bukovou) a Kalubice; místní obec Bernardice (okr. bechyňský) rozdělena v Bernardice a Kolišov (s osadami Kolišov a Ráb); místní obec Dobrž (okr. volyňský) v obec Dobrž, Dražov a v obec Dřešinku (Dřešinka a Hořejšovice); místní obec Lhota-Masti (okr. opočenský) rozdělena na místní obec Lhotu (Lhota, Netřeba a Skulina) a v obec Masti (Masti a Polom);

1914 - 1918

1. světová válka – velké Rakousko – Uhersko vyhlásilo válku malému Strbsku
a třebaže se v Čechách nebojovalo, i naše obec zažila mnoho útrap
jako vůbec v každé válce se brzy vyčerpaly všechny zásoby potravin a nastal nedostatek
pročež byly nařízeny přísné rekvizice obilí a dobytka
každému ponecháno jen malé množství pro domácí spotřebu
osev a vše ostatní odvezeno do měst a pro vojsko
někteří komisaři za asistence vojáků si počínali velmi hrubě
kdo neodevzdal předepsanou dávku, prohrabali mu celé stavení a i podlahy trhali a proslídili každý kout
vše, co našli, zabavili bez ohledu, zda má dotyčný co jíst
na vše zavedeny odběrní lístky s tak malými dávkami, že z toho nebylo možné vyžít
ve vesnicích se vždy našla skrýš, kde se po žních mohlo něco uschovat
ale městské obyvatelstvo umíralo hlady
museli jezdit po vesnicích nemohouce za peníze nic sehnat, vyměňovali za oděv a obuv
i když sami to nutně potřebovali na sebe
z toho vzniklo nepoctivé keťasování, z kterého sedláci a mlynáři bohatli
v naší obci však nebylo s čím keťasovat – každý byl rád, když vyšel do žní sám
při každé rekvizici musela obec dodat 4-5 kusů dobytka
když již mělo Rakousko nedostatek kovu, bylo nařízeno rekvírování i kuchyňské nádobí, ale sebralo se málo
pak došlo na kostelní svícny, píšťaly z varhan a bohoslužebné nářadí
došlo i na zvony, které nenáviděnému Rakousku odzvonily
také náš osadní zvonek byl spolu s netřebským odvezen

Roční zpráva c.k. gymnasia v Hradci Králové
Studenti ze Lhoty:

1914

VIII. třída - František Hynek, Lhota u Dobrušky (nar. 1.11.1894)

po 1. světové válce

tkalcoval Jan Rýdl čp. 1, Čtvrtečka šp. 18, Hynek čp. 8, v zimě Hartvich
když ještě nebyly továrny, tak to byl slušný výdělek, když se za republiky rozmohly továrny a za ruční práci bylo málo peněz, tak stav spisoval: "Vem pytel a jdi žebrat."
tkadlec musel pracovat rukama, nohama, očima i sluchem
někteří dělníci byli stavbaři, Jan Pařízek - mistr a po něm mistr syn František Pařízek, Josef Pařízek, Josef Čtvrtečka, František Macek, Josef Fogl, Josef Verner
v zimě chodili po okolí pracovat do panských lesů nebo do okresního lomu Masty

1920

Učitelé a školští pracovníci

Karel Švorc - působil jako řídící učitel v regionu Podbřezí v meziválečném období (1920 - 1938)
Jan Pultar - učitel působící v okolí v první polovině 20. století

(záznamy o jeho činnosti jsou uloženy ve fondu „Školní rada okresu Dobruška“)

Žáci a rodáci (záznamy ze sčítání a matrik – veřejně indexované fragmenty)

pro oblast Lhoty Netřeby jsou k dispozici data z rodových linií, které byly historicky validovány:

Václav Zounar (narozen 1905, Lhota Netřeba)

v archivech veden jako žák obecné školy v Podbřezí v období 1911–1919

byl synem hospodáře a v meziválečném období se stal jedním z prvních, kdo z obce odešel za dalším vzděláním do Dobrušky

Marie Cvejnová (provdaná Zounarová, ročník 1888): Jak jsme identifikovali, byla žákyní školy v Podbřezí v 90. letech 19. století. Její školní docházka byla tehdy vedena v rámci farního systému Dobruška.

1921

v té době byla Lhota tvořena řadou zemědělských usedlostí
silná tradice domáckého tkalcovství a šití

zde jsou vybraná jména hospodářů a rodinných příslušníků z tehdejších popisných čísel:

Čp. 1 - rodina Kalousova – Alois Kalous (zemědělec), manželka Marie, děti
Čp. 3 - rodina Havlíčkova – František Havlíček (rolník), manželka Anna
Čp. 7- rodina Štěpánova – V této větvi se vyskytují příjmení spojená s historií obce; např. Josef Štěpán s rodinou
Čp. 12 - rodina Pavelkova – Václav Pavelka (rolník), manželka Josefa
Čp. 15 - rodina Kubečkova – František Kubeček, hospodář

1925

v dokumentu ke Lhotě Netřebě I je také zmíněn místní obchůdek – v roce 1925 si tam manželé koupili chalupu čp. 30 a po přestavbě zřídili krám, který fungoval až do znárodnění v roce 1948, kdy byl obchod zestátněn pro Jednotu

1927

podle historických pramenů byla Lhota Netřeba (i celé Podbřezí) elektrifikována roku 1927 a šlo o typicky rozptýlenou zástavbu – usedlosti stály roztroušeně, náves zde vůbec nevznikla, protože pole byla kolem jednotlivých stavení
vesnice v té době neměla soustředěnou podobu, usedlosti byly různě rozeseté

Tkalci a řemeslníci zmiňovaní pro poválečné/meziválečné období:

Jan Rýdl (čp. 1), Čtvrtečka (čp. 18), Hynek (čp. 8), Hartvich, stavitelé Jan a František Pařízek, Josef Pařízek, Josef Čtvrtečka, František Macek, Josef Fogl, Josef Verner

2. světová válka

(1938 - 1945)

na fotografii je tzv. kámen zmizelých (v originále Stolpersteine), což je pamětní kostka věnovaná památce obětí nacistického režimu
tento konkrétní kámen připomíná osud Hermíny Kornfeldové (rozené Löwyové)
22. 6. 1886 - 16. 12. 1942

Hermína Kornfeldová byla manželkou Rudolfa Kornfelda, který působil jako velkoobchodník s koloniálním zbožím
rodina se v roce 1924 přistěhovala ze Skalky do Dobrušky
během druhé světové války byla rodina násilně vystěhována do Lhoty u Dobrušky
Hermína Kornfeldová ukončila svůj život 16. prosince 1942 ve Lhotě u Dobrušky, těsně před plánovanou deportací
manžel Rudolf byl zatčen v roce 1941, vězněn v Opočně, Hradci Králové a Terezíně, a následně zavražděn v Osvětimi
z celé rodiny (měli spolu syny Karla a Zdeňka) přežil válku pouze syn Zdeněk, který později emigroval do Brazílie

https://www.kulturadobruska.cz/vlastivedne-muzeum/historie/vyznamne-osobnosti-dobrusska/protifasisticky-odboj-1939-1945/

od roku 1964

Historie místní hudební skupiny s příznačným názvem Piskorka

• na Netřebě v čp.44. u Piskorů měli čtyři syny, kteří po otci zdědili nadaní a lásku k hudbě

• nejstarší František byl kapelníkem a hrál na klarinet, tubu, saxofon a v doberském kostele na varhany

• Josef hraje na tubu

• Jaroslav dělá konferenciéra

• a nejmladší Jirka hraje na kytaru a připravuje se na kapelnické zkoušky

• Zakladatelem Piskorky je nejstarší František, který ji založil již ve svých 18 letech

• tehdy začali čtyři – František Piskorů na klarinet, Josef Brandejs na trubku, Jaroslav Holý na akordeon a Vláďa Pařízek na bubny

• v nácviku jim pomáhal V. Brandejs ze Lhoty, který hrál s voděradskou hudbou

• obsazení se měnilo, jak chlapci odcházeli na vojnu, či se ženili

• za šest let společného hraní uspěli roku 1970 při přehrávkách

• první veřejné vystoupení měli 5. 12. 1964 na schůzi požárníků ve Lhotě a od té doby hrají v širém v širém okolí při různých příležitostech

• v současné době hrají pod JZD Dobré a vystupují s estrádním programem s názvem Doberská dvanáctka.

Obchod

• v roce 1920 si najali manželé Alois a Marie Zounarovi byt a krám v čp.5. od majitele Hynka čp.9

• do té doby tam vedla krám Kristina Hynková, která se provdala za Františka Vaňka z Podbřezí

• Zounarovi v krámku nechávali prodávat služebnou a sami pět dní v týdnu s nůší na zádech chodili po vesnicích kupovat máslo, tvaroh, vejce a každý týden toto zboží jezdili prodávat do Náchoda

• na tuto cestu si jednali bryčku s koněm

• dvakrát týdně vyjížděli s tímto zbožím za každého počasí o půlnoci tichou spící krajinou,

aby byli včas na trhu v Náchodě

• ti, kteří jim později záviděli, si neuměli představit, jaké oběti museli přinášet, aby si vybudovali dobrou existenci

• roku 1924 si pořídili vlastního koně a vůz a o dva roky později nákladního Forda

• mezitím si roku 1925 koupili chalupu čp.30. ve Lhotě a po přestavbě se stěhovali do nového domova s pěkným krámem.

• v práci a starostech, kdy jim radost dával pěkný domek s květinami v oknech i v zahradě s ovocnými stromy,

ubíhala léta až do roku 1948, kdy jim byl obchod zestátněn pro Jednotu

• do konce roku 1966 se prodávalo ve Lhotě u Zounarů

• pak se obchod přemístil do nově postavené hasičárny čp.11, kde je dosud.

Alois Zounar (1883 - 1964)

narodil se 2. června 1883
pocházel z místního selského rodu ze Lhoty Netřeby
zemřel v roce 1964, pochován je na hřbitově v Podbřezí
před zahájením společného podnikání s Marií (rok 1920) byl evidován jako hospodářský pomocník

Marie Zounarová, roz. Cvejnová (1888 - 1972)

narodila se 15. srpna 1888
zemřela v roce 1972
pocházela z rodiny Cvejnových z Podbřezí / Lhoty, což byla rodina historicky napojená na místní mlýn a zemědělskou usedlost
vychovala tři děti, které se po druhé světové válce aktivně podílely na obnově chodu hospodářství v obci

Růžena Zounarová (provozovatelka 1954–1957)

Růžena Zounarová (rozená v roce 1916) převzala obchod v č. p. 30 po předešlém období správy rodinou Zounarových.
Její působení v padesátých letech bylo poznamenáno tehdejšími náročnými podmínkami v zásobování a postupným přechodem prodejen pod centrální správu.
Byla známá svou precizností v evidenci zboží, což byla v té době nezbytnost vzhledem k přísným normám a přídělovému systému.

Anna Preclíková (provozovatelka 1965–1968)

Anna Preclíková (rozená v roce 1932) vedla prodejnu v č. p. 11 v období, kdy byla prodejna již pevně integrována do systému Jednoty.
Její práce se v tomto období zaměřovala na zajištění základního sortimentu pro obyvatele Lhoty Netřeby a úzkou komunikaci s nadřízenými sklady Jednoty v Dobrušce.

Anna Cvejnová (provozovatelka 1987–1992)

Anna Cvejnová (rozená v roce 1948) působila v obchodě v č. p. 11 v závěru socialistické éry.
Její práce v období let 1987–1992 byla spojena s přípravou obchodu na náročnou transformaci po roce 1989, kdy se měnil jak sortiment, tak způsob zásobování vesnických prodejen.